Tak jsem se konečně po delší době dostal na víkend na rybky. Unavený z práce, kdy jsem tahal málem 16tky jsem se zařekl, že nebudu tahat daleko věci, jak to mám ve zvyku, ale zůstanu chytat „z auta“. Zlákala mě taky premiérová nonstopka na D5 a tak jsem šel zkusit štěstí na tuhle 1600 ha přehradu. Vytipoval jsem si dvě místa. Nakonec však intuice rozhodla a já opět tahal svou výbavu na místa, kde je větší klid. Tohle je na kaprařině asi to nejhorší.

Zpocený a strhaný jsem rychle postavil brolíčko, připravil vše k lovu, a nafoukal člun. Pomalu za tmy jsem šel prozkoumat tajemství, které se skrývalo pod vodní hladinou. Mraky se valily ze všech stran a silný vítr mi ztěžoval práci na vodě. Házelo to se mnou, jako kdybych seděl na housenkové dráze. Každou chvíli jsem čekal, že mě to smete. Asi 80 m od břehu jsem našel zlom ze 2m do 3,5 m. Ikdyž jsem měl od známých zprávy, že kapři nežerou, vsadil jsem na poměrně větší zákrm. Na ploše asi 50 m2 jsem rozházel velký kýbl kukuřice a asi 7 kg boilie liver pulsu a ovoce mix. Z posledních sil jsem nachystal udice a kousek před půlnocí konečně nahazuji. Během 2 min. jsem byl tvrdý jak poleno. Ve 4 hodiny ráno mě budí záběr a asi po 15 min. boje se mi na podložce válí nádherný šupík o váze 13,8 kg a délce 87 cm

Kapřík přímo zářil žlutozlatou barvou a byl ve skvělé kondici. Opodál chytala parta rybářů a jeden byl zrovna vzhůru. Nemusel jsem tak kapříka trápit samospouští. Pár rychlých fotek a rybka opět plavala dál. Rychle jsem navlékl úspěšné boilie ovoce mix, přidal plavačku a opět nahodil.

Kolem deváté ráno mě vzbudil silný vítr, který střídaly kapky deště. To samé počasí co včera, akorát vítr sílí čím dál víc. Přidržuji brolíčko rukou a pozoruji šťastné surfaře, jak brázdí vodní hladinu. Mrzí mne, že nejde jít na vodu. Na podrobné prozkoumání nebyl večer čas a taky na to později doplácím. K večeru přehazuji pruty, jeden z nich je přímo ve vázce a druhý prut jsem zase upálil o kámen, kterých je tady požehnaně. Konečně se vítr utišil a tak vyrážím opět na průzkum. K večeru mám návštěvu. Moji kluci to už nevydrželi, a tak přemluvili mamku, ať je zaveze za mnou. Zrovna jsem vytáhl cejna, kterých je zde požehnaně a tak je na památku fotím. Přihazuji krmení a vařím si večerní kávu. Bohužel, další záběr už nepřišel.

Na konci víkendovky mě čekalo velmi nemilé překvapení. Nanosím věci do auta, naložím svého čtyřnohého parťáka Dastyho, otočím klíčem a ono nic. Po hodině pokusů jsem to vzdal a volal domů, ať pro mě přijedou.

Je to stejně haluz, říkám si. Nahodíš prut do vody plné vázek, ve větru a tmy, kdy nemáš potuchy, kam to dopadne a přijde taková ryba. Chce to prostě i kus štěstí, bez toho to prostě nejde… Všem nadšencům kaprařiny přejí perfektní zbytek sezony .. M. Matějovič